Jsem jiná, já sem prostě nepatřím.

12. listopadu 2011 v 14:36 |  Prožívám

Narodila jsem se do špatné doby a místa.
Necítím se tu spokojená. V tomhle světě (ježiš, ne, tohle není článek o tom, jak se chci zabít).
Ve světě plném předsudků, povrchnosti, rapu, hoperek, dvanáctiletých uchlastanců...
Bože, jak já toužím ocitnout se v sedmdesátých letech.
Ale ne tady. Tady ne, někde v Americe. Česko stojí a stálo za houby.
Já i s tím, co poslouchám, jak smýšlím, jaké mám názory - vším tím bych pasovala do jiné doby.
Vemte si, jak já zbožňuju Beatles. Dneska se někde o Beatles zmíním, a nikdo nemá tušení, kdo to vlastně vůbec byl John Lennon. To mě naprosto zabijí.
Nebo Big star. Poslední dobou poslouchám jen je. Kdy nahrávaly? V sedmdesátkách. Teď už je po nich. A já jsem tady.
Opravdu to tu nemám ráda. V Čechách, ve dvacátém prvním století. Nesnáším to tu.
Jdete s pátou třídou na výlet a nějaká holka se z nich zeptá, jestli nemáte peníze na cigára.
Kde to jsme?
Chci pryč. Musím pryč, naprosto určitě. Když už nemáme ten stroj času, musím se přesunout někam do jiného místa. Praha mi prostě nestačí, vím, že bych tu nikdy spokojená nebyla. Praha a Čechy nejsou pro mě, úplně to cítím.
Vím, že mám ještě hodně času, ještě nejsem ani na střední - ale už od takové šesté třídy jsem začala cítit, že to není ideální.
A od té doby se ten pocit stupňuje, někdy mám tak strašně neodbytný pocit, který touží se teď sebrat a odjet někam pryč, kde neuslyším žádné české slovo, kde neuvidím žádné obaly od Bohemias brambůrek na zemi, kde neuslyším povykovat dvanáctileté děti s flaškou rumu, kde mi nic nebude připomínat, že sem nepatřím.
Protože já sem nepatřím. Vím to. Mám tu kamarádky, nikdo se do mě nenaváží ani to nikdy nikdo nedělal (což je zvláštní, když uvážíme, že jsem vždycky měla tak dvacet kilo nadváhy - teď už jen sedm, jó). Ale to já nechci. Vidím ty lidi v mém věku, jak se chovají, co si myslí, vůbec, i co čtou. Vím, že jsem jiná a vlastně jsem vždycky chtěla být jiná, ale teď to tak jasně pociťuju a vidím, až mě to děsí. Například na čj máme prezentovat knihy: ostatní čtou nějaké Boříkovy lapálie a Mikulášovy patálie a já tam přijdu, v ruce Krále Leara nebo Oněgina.
Víte, já prostě děkuju Bohu, že mám na něco jakž takž talent a vím, co chci být.
Kamarádky ještě teď nemají tušení, co chtějí dělat. Já to vím od té šesté třídy. Vím, na jakou chci jít střední a pracuju na tom, ne tvrdě, ale pracuju. Mám i dva náhradní plány, kdyby mi ten první nevyšel. A u všech třech vím, že budu spokojená a vím, že jeden vyjít musí.
Ale ne tady. Udělám tu střední a pak odjíždím. Někam jinam. Přemýšlela jsem o Londýně či Paříži (a právě kvůli přesunu do Francie se učím francouzsky, už rok). Možná si tam dodělám vysokou, nevím jakou, vše je ve hvězdách, ale vím, že to nejsou hvězdy nad Českem.
A kdybych tu žila jako svobodná, nezaměstnaná matka ještě ve třiceti, prosím, nafackujte mi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 12. listopadu 2011 v 18:04 | Reagovat

Zajímavé pojetí života! Máš však přesto štěstí, že to v dnešní době už není problém žít někde jinde. Ale já věřím, že se to srovnáš třeba hned, jak se zamiluješ. Ale jdi si za svým, hlavně s výběrem toho, co chceš dělat se mi to líbí. Ať ti vyjde to, co si přeješ!

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 0:00 | Reagovat

I v Čechách jsou krásná místa, dobří lidé a jinde ve světě totéž , co se ti nelíbí tady. Přeji ti, aby ses tam podívala a měla se dobře. Možná budeš vzpomínat na rodnou řeč.Jako mnoho jiných krajanů ve světě žijících.

3 bludickka bludickka | Web | 13. listopadu 2011 v 10:48 | Reagovat

Skvělej článek. Líbí se mi a závidím ti že přesně víš co chceš a jdeš si za tím. Je to obdivuhodný! Držím palce ať to vyjde. Mně se v ČR taky nelíbí ale mám strach na tom něco měnit. Jsem totiž skeptická a nemyslím si že jinde to bude snažší. Stačilo mi přestěhovat se z maloměsta do Prahy :)

4 Vé. Vé. | Web | 13. listopadu 2011 v 16:09 | Reagovat

[2]: Jistě, to určitě. Ale já tak nějak nemám chuť ani snažit se hledat ty dobré lidi nebo místa... Nejde o to, že by to v jiných zemích nebylo, s tím počítám.

[3]: Děkuju :) - Jo, taky jsem si říkala, že kdybych se narodila v maloměstě, bylo by všechno snažší, protože bych si za vyšší cíl neurčovala cizinu, ale jen hlavní město :)

[1]: Děkuju :)

5 aliB aliB | Web | 14. listopadu 2011 v 12:17 | Reagovat

[4]: Udelal jsem to, po cem touzis a jeste nikdy jsem toho nelitoval. Kdyz to tak citis, budes taky spokojena. Je to jako s kourenim- prestane ten, kdo CHCE, ne ten, kdo si mysli, ze by nemel kourit ze zdravotnich duvodu. ;)
p.s.- technicka- v nadpise ma byt "...já SEM prostě nepatřím..." ciao

6 Vé. Vé. | Web | 14. listopadu 2011 v 12:58 | Reagovat

[5]:  Děkuju, za nějaké povzbuzení a za opravu chyby. Nějak se mi to "sem" a "jsem" pořád plete .)

7 Houp Houp | Web | 14. listopadu 2011 v 15:03 | Reagovat

Neznám tě, takže můj názor je jen čistě nezávislý. Vždycky říkám, že být jiný neznamená být divný, ale taky jsme jiná. Občas mám také pocit, že sem nepatřím. Já bych chtěla žít v době Jane Austenové nebo klidně v jiné době, ale také mi 21. století nesedí. Nemá ducha. Všude kolem nás jsou jen vymoženosti a lidi jsou víc a víc blbý! To mi vadí!
Jinak musím říct, že ti budu držet palce, ať se ti všechno povede. Když tě to táhne jinam měla by si jít, určitě tam budeš šťastnější.
Jo, jinak to s tím hudební stylem znám. V poslední době poslouchám skupiny jako Two steps from hell, a jiné soundtrackové skupiny, jen ostatní poslouchají rap a tak... Je to těžký, ale proto je na světě tolik stylů hudby, to aby si každý vybral. :))

8 Vé. Vé. | Web | 14. listopadu 2011 v 18:12 | Reagovat

[7]: Ano, taky jsem přemýšlela, jaké to muselo být v tom devatenáctém století... chtělo by ale být šlechtičnou, ne nějakým sluhou, přece jen .D
- Děkuju za držení palců :))

9 anetka anetka | Web | 15. listopadu 2011 v 19:43 | Reagovat

Tady děcka nečtou nic..Maximálně facebook..

10 Soni Soni | E-mail | Web | 10. prosince 2011 v 15:06 | Reagovat

Já jsem prostě Češka a vlastenka, a i když chci po vysoké někam vycestovat a dva tři roky žít ve Francii nebo Británii, vždycky budu vědět, že se sem můžu vrátit a vždycky se tu budu cítit doma :) Už jen proto, jak mám ráda češtinu a bez ní by mi bylo smutno. Když se to tak vezme, ono to Česko není tak špatné, jak se říká. Jsme vyspělej stát Evropský unie a máme se líp než velká část, ne-li většina světa :) Naším křížem je bordel ve vysoký politice, od čehož se odvíjejí vlastně všechny další potíže, jako jsou problémy s tzv. "nepřizpůsobivými občany" apod. Já ale věřím, že se to dá změnit! ;D Jen to chce víc se snažit. Lidem by tohleto nemělo bejt jedno, ale bohužel je. A mimochodem, Bořík a Mikuláš jsou přece taky pěkný knížky! ^^

11 Lenka Lenka | 23. února 2013 v 11:06 | Reagovat

Abych řekla pravdu v této době žít taky nechci. Příjde mi že se chovám uplně jinak než moji vrstevníci. A tak celkově protě v této době se hodně trápím a myslím si že jsem se měla narodit třeba 19. století. O toto století se aji hodně zajímám a fascinuje mě čím dál víc.. Prostě tato doba mě sužuje a necítím se tu dobře. Nemůžu být sama sebou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama