Kdo jsem.

11. listopadu 2011 v 13:34 | Vé.
Pravděpodobně chcete vědět víc o tom individuu, co založilo tenhle blog.
Dobrá.
(Víte, tenhle článek jsem již měla napsaný, byl delší a asi i barvitější, ale z důvodu smazání mého mílu, kde byl uložen, tu předkládám kratší a novou verzi popisu mého já.)

Hm, takže, začneme roztomilým přivítáním: Vítejte v říši mých nesmyslných, nepodstatných myšlenek, zážitků, fotografií, krseb, povídek a slátanin, které se rýmují.
Pár vět:
"Hodnotím články ještě před tím, než si je vůbec přečtu."
"Chci žít v jiné době. Kde jsou sedmdesátky, prosím?"
"Beru všechno tak nějak odlehčeně, nedělám si z ničeho zbytečně hlavu."
"Minulost nezměníš, tak proč se jí zabývat."
"Někdy jsem až moc vážná."
"Někdy si hraju na chytřejší, než jsem."
"Načtu knihu, a nikdy si jí nedočtu."
"Mám ráda černý humor, zvláště o druhé světové."
"Nemám srdce."
"Nedojímá mě příběh iránského sirotka bez rukou v x-
"Kdo snědl mé sušenky?!" Počkat, to sem nepatří...
Jsem Vé, a jsem lhostejný melancholik a snílek, co rád píše články bez pointy a vytváří seznamy.

Co jsem: pasivní, nesportovní, konfliktní, přecitilivělá, plačtivá, cynická, sobecká, vysoká, tvořivá, abnormální, unuděná, nudná, názory stará, sklerotická, líná, narozená do špatné doby, blondýna, snílek, introvert, melancholik, drbna, bez soucitu a srce.

Co mám ráda: samotu, menší společnost stejných individuí, knihy, Johna Lennona (nejlepší umělec, básník, muzikant, a snílek ze všech), Beatles, Big star (nejlepší skupina ze všech), časopisy, polštáře, seriály, zvířata, malé děti, roztomilé děti, poezii, ruskou klasickou literaturu (četli jste Evžena Oněgina? Ne? Tak si ho běžte přečíst!), ELLE, francouzštinu, guláš, segedýn, smažené čínské nudle (bez psů, prosím), košile, tmavší barvy.

Co nemám ráda: změny, nenávist, válku, namyšlenost, kytky, přibírání, veřejnou dopravu, hoper(k)y, techno, slaďoučkou hudbu, Terezu Kerndlovou, chemii, tělocvik, ELLE, otravné nenávistné lidi, drzé haranty, nedospělé dospěláky, dospělé nedospěláky, infantilní babičky, infantilní pohádky, kofolu, kýčovité věci, růžové věci.

Co mám: vlasy, obličej -, malá hnědá očka, kulatou hlavu, brýle, dé, dvacet jedna písmen ve jméně, dvě holá zvířata, tělo, hlavu plnou bláhových nesmyslných snů.

Co chci: notebook, zrcadlovku, dostat se na uměleckou (fotografický obor), vystudovat psychologii, přestěhovat se do Paříže, pořídit si starou hipísáckou dodávku (Volkswagen transporter), setkat se s Yoko Ono, vidět všechny Beatles naživo, obarvit si vlasy na zrzavo, něco dokázat, chodit s černochem/arabem, mít někoho, kdo mi bude rozumět, být štíhlá, nebýt tak nenažraná, líbit se, aby mi lidi neříkali, že jsem "roztomilá" (aneb "nedělej si nic z toho, že si tlustá a nikdo tě nechce"), aby mě lidi nepomlouvali, abych se nícítila trapně, aby si o mě lidi nemysleli, že jsem trapná, abych nebyla tak tichá, aby si Lc. přesedla, abych napsala knížku, abych uměla vyrábět náušnice, abych byla kreativní.

Stačí. Možná jsem napsala moc, možná ne. Ostatně, víc asi poznáte v článích, víc poznáte mě a můj život. Sice není o co stát, ale možná se nudíte tak moc, že si pár článků přečtete. A kdyby se tak náhodou opravdu stalo, napište mi - abych věděla, že to má aspoň nějaký smysl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fée Fée | Web | 13. prosince 2011 v 18:50 | Reagovat

Geniální, tvůj blog mě baví :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama