Vinná - "báseň"

11. listopadu 2011 v 20:46 |  Píšu
Ano, poprvé přidávám některou ze svých splácanin, kterým optimisticky říkávám "básně".
Buďte na mě hodní, nepřehánějte to s kritikou, i když nějaký koment by se přece jen hodil, od čeho tu jsme, že.


Vina
Na rozbouřených vlnách seděla,
V očích žal a smutek,
A slza jí po tváři stékala
Pro ten strašný skutek.

Vlasy jí vlály ve větru
A tvořily černou clonu
A toužíc po světlu
Bojíc se skonu

Zpívala tóny, jenž srdce chudáka ničí
Hleděla se strachem do nebes
A její příběh, jak zničila život něčí
Přinášel ostatním jen hrůzu a děs.

Příběh, který mrazil,
Příběh krátkého života,
Kterému nikdo neuvěřil,
Kterému chyběla dobrota.
Když dozpívala verše o tom
Co, jak, proč udělala
A Jak se cítila potom,
Tak do hlubiny skočila.

A zmizela ve víru
Do tmavých vln,
Do jiného vesmíru,
Který je nenávistí pln.

A žije tam, žije tam dodnes,
Šťastná, jako nikdy předtím
Ráda, že jí nevzaly do nebes
Pyká v pekle za svůj zločin.

Cítí v srdci, že to tak správné je,
Že vinu svou musí jen ona nést
Že ten, kdo chladnokrevně zabije,
Musí si v pekle odpykat svůj trest.

Poslední dobou jsem se cítila tak nějak divně, a tahle báseň (splácanina, ehm) asi nějakým zvláštním, pošahaným způsobem zrcadlí moje pocity.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama